Chov masných plemen skotu představuje významnou alternativu chovu a hospodaření zejména v marginálních oblastech ČR. Přináší s sebou nejen v dnešní době tak často skloňovanou harmonickou vazbu na životní prostředí a přirozenou péči o krajinu, ale i vhodné využití pastevních a lučních porostů ve výše položených oblastech. Rozšiřující se pastevní odchov skotu ale současně vytváří příznivé podmínky pro možnost rozvoje parazitóz, které jsou u nás navíc umocněny vhodnými klimatickými a geografickými aspekty. Dalším problémem pastevního odchovu může být i vzájemný přenos a sdílení parazitů mezi jednotlivými druhy přežvýkavců (skot, kozy, ovce) a volně žijící spárkatou zvěří. V posledních letech se u nás značně rozšířil počet stád a chovaných masných plemen skotu a to v důsledku importů z nejrůznějších zemí. Intenzivní přeshraniční pohyb zvířat přináší nebezpečí opětovného zavlečení a šíření parazitóz, které u nás byly již v minulosti úspěšně utlumeny (fasciolóza, plicní helmintózy, střečkovitost, dictyocaulóza). Nově se tak problémem chovů přežvýkavců stávají bachorové motolice r. Paramphistomum, které mohou chovatelům působit značné ekonomické ztráty.
Motolice jsou díky svému komplikovanému vývoji v plžích úzce svázané s životním prostředím a s pastvinami. Samotná terapie antiparazitiky málokdy vede k úspěchu, neboť chovatel resp. veterinář se pouští do „boje“ se samotnou přírodou. Pojďme se společně podívat v následujících řádcích na to, co dělá z bachorových motolic nebezpečný problém.
Motolice čeledi Paramphistomatidae patří mezi motolice s dvouhostitelským vývojovým cyklem vázanými na vodní plže a následným výskytem infekčních stadií ve vnějším prostředí. Dospělé motolice jsou maximálně 10-15 mm dlouhé s 4-5 mm v průměru, mají kónický až hruškovitý tvar s přísavkami na předním i zadním konci těla. Dospělé motolice parazitují v bachoru nejčastěji v oblasti jícnového žlabu a v čepci, juvenilní (nedospělé) motolice jsou lokalizovány ve dvanáctníku a slezu.
Dospělé motolice kladou mikroskopická vajíčka (125-185 x 62-115 µm velká) opatřená víčkem. Vajíčka odchází z těla hostitele v trusu. Dostanou-li se vajíčka do vody, mikroskopická larvička (tzv. miracidium) opouští vajíčko a aktivně vyhledává vodní plže, ve kterých pokračuje ve vývoji. V případě motolic rodu Paramphistomum jsou typickým mezihostitelem vodní plži z čeledi okružákovití (Planorbidae), ve vývoji však mohou figurovat i jiní vodní plži, viz níže.
V plži se motolice dále vyvíjí a množí, výsledkem tohoto vývoje jsou stále ještě mikroskopické cerkárie (stádium s ocáskem). Po infekci jediným miracídiem může za optimálních podmínek (teplota, vlhkost) vzniknout až 1000 cerkárií. Cerkárie opouští plže, ve vodě se zachytávají na rostlinách a jiných předmětech, kde ztrácí ocásek a vytváří odolné cysty (tzv. adoleskárie nebo metacerkárie). Tato stádia jsou odolná proti chladu, suchu a teplu a přežívají na trávě déle jak rok, v seně víc jak 6 měsíců, v siláži měsíc.
Vývojový cyklus se uzavírá poté, co přežvýkavec pozře metacerkárie s rostlinnou potravou nebo vodou. Pozřené metacerkárie excystují ve dvanáctníku a slezu, kde se po dobu několika týdnů zdržují juvenilní jedinci. Dospělé motolice následně migrují do bachoru. Spektrum hostitelů zahrnuje zejména domácí přežvýkavce, infekce se však vyskytují i u spárkaté zvěře, která může být na pastvinách primárním zdrojem infekce.
Na rozdíl od jiných parazitů, kteří se na pastvinách šíří přímo mezi chovanými zvířaty, motolice bezprostředně závisí na přítomnosti specifických hostitelů. Jakákoli snaha o jejich eliminaci ve stádě tak nezbytně musí zahrnovat i odhalení zdrojů infekce, v tomto případě vodních ploch, kde se vodní plži vyskytují. Typickým mezihostitelem motolic rodu Paramphistomum jsou takzvaní terčovníci (Planorbis) patřící do výše zmíněné čeledi okružákovitých. Ti, na rozdíl od jiných vodních plžů, ke svému životu vyžadují stojatou vodu jako například rybníčky, tůně, slepá ramena řek atd. Vývojový cyklus však může probíhat i přes jiné druhy vodních plžů (plovatky, levatky) a data z ČR jsou velmi omezená, zejména s ohledem na rychlé šíření v posledních letech.
V konkrétních podmínkách jednotlivých chovů s výskytem Paramphistomum je pro omezení výskytu těchto parazitů nezbytné odhalit na pastvině plochy, kde se vodní plži vyskytují. Bez tohoto kroku je podávání anthelmintik obvykle neúčinné, neboť léčená zvířata se dříve nebo později opět nakazí pastvou v prostředí zamořeném metacerkáriemi. Samotné odhalení zdroje vodních plžů na pastvině ještě ovšem neznamená vyřešení problému. V situacích, kde je to možné, je třeba zamezit přístupu zvířat k těmto plochám s výskytem plžů, například oplocením elektrickým ohradníkem. Zejména v případech, kdy přirozené vodní zdroje slouží jako napajedlo, je řešení problému skoro nemožné a je třeba počítat s dlouhodobým výskytem infekcí. Prioritou by tak mělo být zamezení zavlečení této parazitózy do stáda (viz níže), neboť pozdější eliminace je vždy problematická, ne-li nemožná.
Nezralá larvální stádia se nacházejí v tenkém střevě, kde způsobují erozi střevní stěny. V řadě studií jsou popisovány při silných infekcích vodnaté až krvavé průjmy, ztráta kondice, hubnutí a případně úhyn. Při pitvě lze zaznamenat zčervenání střevní sliznice a hemoragický zánět dvanáctníku. Juvenilní motolice dále migrují do předžaludků, kde se vyvíjejí v dospělce, kteří produkují vajíčka. Na stěně bachoru a čepce způsobují dospělci atrofii stěn. V této fázi lze již hovořit o téměř asymptomatické (bezpříznakové) infekci. Při primoinfekci (první setkání s parazitem) si dobytek vytváří určitou míru imunity a zvířata jsou tak na následné infekci tímtéž parazitem méně vnímavá. Nakažení jedinci však vylučují vajíčka v trusu a stávají se dlouhodobým zdrojem kontaminace pastviny.
Vajíčka motolic lze detekovat v trusu infikovaných zvířat. Čerstvý trus je na přítomnost motolic vyšetřován tzv. sedimentační metodou, v jejímž závěru jsou vajíčka identifikována mikroskopicky. V časné fázi infekce, kdy se v jedinci nacházejí pouze juvenilní motolice (neprodukující vajíčka), nelze tyto parazity detekovat. V dnešní době je možné provést imunodiagnostické vyšetření z krevního séra, nicméně v rutinních parazitologických laboratořích není zavedeno z hlediska jeho vysoké ceny. Dospělé motolice se nacházejí na stěně bachoru a jsou tak detekovány při veterinární prohlídce poražených jatečných zvířat nebo při pitvě uhynulých kusů.
Všeobecně lze pro léčbu paramphistomózy použít přípravky s účinnou látkou oxyklozanid, rafoxanid a niklosamid. Léčiva obsahující oxyklozanidy jsou účinná na dospělce i juvenilní stadia, ovšem přípravky obsahující rafoxanidy a niklosamidy vykazují nízkou účinnost proti juvenilním stádiím. Přípravky, které obsahují účinné látky ze skupiny benzimidazol, albendazol, triklabendazol běžně používaných k léčbě fasciolózy, nejsou na Paramphistomum sp. účinné. V současné době nejsou v ČR žádné veterinární přípravky obsahující účinné látky na Paramphistomum sp. registrované.
Jako naprosto zásadní v boji proti paramphistomóze se jeví preventivní opatření, kterými jsou:
Přestože se motolice rodu Paramphistomum vyskytují celosvětově, výskyt v ČR byl ještě v nedávné době znám pouze z jižních Čech. Prvotní výsledky projektu „Monitoring původců helmintóz v chovech masného skotu a analýza anthelmintické rezistence a genetické diverzity“ však naznačují, že paramphistomóza skotu je dnes problémem nejen kraje jihočeského, ale dalších minimálně osmi krajů v ČR. Alarmující šíření této parazitózy je možné zastavit jen pravidelnou diagnostikou, v dalších letech se hodláme v infikovaných chovech zaměřit i na výskyt vodních plžů na pastvinách.