Fasciolóza je onemocnění způsobené parazitem Fasciola hepatica (motolice jaterní), případně Fasciola gigantica. Tyto motolice postihují játra a žlučový měchýř svých definitivních hostitelů, což jsou obvykle přežvýkavci. Nakazit se však mohou i další savci včetně člověka. Fasciola hepatica je kromě Antarktidy celosvětově rozšířená, oproti druhu Fasciola gigantica, která je typická pro subtropické a tropické oblasti Afriky a Asie. Celkem byly motolice rodu Fasciola detekovány ve více než 80 zemích světa. Fasciola spp. ovlivňuje produkci hospodářských zvířat a způsobuje významné problémy ve vyspělých i rozvojových zemích.
Fasciola spp. patří mezi parazity s dvouhostitelským vývojovým cyklem, kdy definitivního hostitele představují obratlovci, zejména však přežvýkavci a mezihostitele vodní plži z čeledi plovatkovití (Lymnaeidae). Vývojový cyklus začíná vajíčkem, které se dostává do vnějšího prostředí trusem definitivního hostitele. Tato vajíčka jsou oválného tvaru o rozměrech 130–150 × 60–90 µm a jsou opatřená víčkem (operculum). Jsou vázána na vodu a citlivá na vyschnutí. Po pár týdnech ve vodě se z vajíčka uvolňují miracidia, která pronikají do plášťové dutiny vodních plžů. Zde miracidia prochází sérií nepohlavních rozmnožování a produkují stovky cerkárií, které opouští plže asi za 6 týdnů. Volně plovoucí cerkárie encystují ve vodě, případně se přichycují na povrch vodních rostlin a vytváří metacerkárie, které jsou infekční pro hospodářská zvířata, člověka a další živočichy. Definitivní hostitel pozře metacerkárie spolu s potravou, proto jsou definitivními hostiteli zejména přežvýkavci. Po požití se juvenilní paraziti uvolňují v tenkém střevě a začínají migrovat přes střevní stěnu. Pronikají přes jaterní pouzdro a procházejí jaterním parenchymem. Během akutní fáze infekce se dostávají do žlučovodů, kde se vyvíjejí v dospělce a způsobují chronickou fázi onemocnění. Dospělá motolice má tvar listu, je šedohnědé barvy a měří okolo 2.5–3,5 cm na délku a 1 cm na šířku. Takto dospělá motolice produkuje vajíčka, která odcházejí trusem definitivního hostitele.
Celosvětově rozšíření plži vhodní pro přenos Fasciola spp. patří do rodu Galba (dříve Lymnaea). Nejčastější v Evropských zemích je bahnatka malá (Galba truncatula), která dosahuje velikosti okolo 1 cm a její ulita je tmavě hnědá. Tito plži jsou obojživelní, a třebaže tráví hodiny v mělké vodě, periodicky se vynořují na okolní bahno. Obvykle obývají odvodňovací příkopy a špatně odvodněnou půdu. Jsou schopni odolávat letnímu suchu nebo zimním mrazům po několik měsíců hluboko v bahně.
Fasciolóza může být akutní, subakutní či chronická. Každá tato fáze se liší klinickými příznaky. Akutní fáze infekce je méně běžná a vyskytuje se zejména po pozření velkého množství metacerkárií v důsledku poničení jaterního parenchymu a dále těžkého krvácení při průniku mladých motolic do jaterního parenchymu v důsledku praskání krevních cév. Při subakutní fázi infekce jsou metacerkárie požívány hostitelem v delším časovém intervalu a zatímco některé se dostanou do žlučovodů, jiné migrují přes jaterní parenchym a způsobují jeho poškození, které je méně závažné než při akutní fázi infekce. Játra jsou zvětšená s viditelnými nekrotickými a krvavými plochami. Dále dochází ke ztrátě kondice, snížené chuti, bledosti sliznic a játra jsou obvykle hmatatelná. Může být přítomný otok podčelisti a zvýšené množství volné tekutiny v dutině břišní. Chronická fáze je nejběžnější formou fasciolózy a nastává po pozření malého množství metacerkárií přibližně za 4–5 měsíců. Hlavní patogenní účinky jsou chudokrevnost a snížená koncentrace albuminu. K další ztrátě plazmových proteinů dochází únikem přes žlučovou sliznici. Při menší zátěži motolicemi, je klinický efekt minimální a případnou ztrátu produktivity lze těžko rozpoznat od nesprávné výživy. Průjem není typickým klinickým příznakem fasciolózy, nicméně se může vyskytovat při společné infekci se střevními parazity.
Vajíčka motolic rodu Fasciola lze detekovat z trusu sedimentační metodou. Jedná se o přímou metodu průkazu vajíček mikroskopicky. Tato metoda je považována v některých případech za méně spolehlivou, jelikož lze vajíčka Fasciola spp. zaměnit za vajíčka jiných motolic. Velmi záleží na zkušenostech vyšetřující osoby. Hlavní roli hraje také cena vyšetření, která je ve srovnání s ostatními metodami nízká, a proto je sedimentační metoda nejvíce využívána v praxi. Další detekční metodou je průkaz specifických protilátek z krevního séra. Nevýhodou této metody může být problém falešně pozitivních či falešně negativních výsledků. Dalším mínusem této metody je i vyšší cena než u sedimentační metody. Velmi spolehlivou, ač velmi nákladnou metodou je detekce specifické DNA vajíček motolic v trusu infikovaných zvířat. Jedná se o tzv. metodu PCR (polymerase chain reaction). Bývá využívána zejména na vědeckých pracovištích, jelikož je velmi nákladná a v praxi by o ni nebyl příliš velký zájem. V neposlední řadě je nutné zmínit přímý průkaz dospělých jedinců nacházejících se v játrech a žlučovodech při porážce infikovaných zvířat či při pitvě.
Triclabendazol je jediným vysoce účinným lékem pro léčbu infikovaných jedinců juvenilní i dospělou formou motolic rodu Fasciola. Kromě triclabendazolu, další běžně užívaná léčiva pro subakutní nebo chronickou fasciolózu jsou closantel, nitroxynil, oxyclozanide a řada dalších. Albendazol, ricobendazol a netobimin jsou také účinné proti dospělým motolicím ve zvýšené dávce.
K prevenci fasciolózy by se mělo přistupovat těmito způsoby:
Fasciola spp. se na našem území vyskytuje zřídka a to v místech vhodných pro úspěšné dokončení vývojového cyklu. Dále může být detekována u importovaných kusů dobytka z oblastí, kde se Fasciola spp. hojně vyskytují. Jelikož může mít značný dopad na welfare zvířat i celkovou ekonomiku chovu, není radno výskyt tohoto parazita podceňovat. Důležitá je správná diagnostika, léčba a prevence.